logo
Archivy
Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Středočeský kraj
zrizovatel

plakat plakat

Přínosným partnerem pro náš dětský domov je Nadační fond Veroniky Kašákové.


Návštěva křesťanů

Sobotní akce probíhala od 13 hodin, kdy se všechny skupiny dětí sešly v parku. Křesťané se po svém příjezdu s námi domluvili na odpoledním programu, který si pro děti připravili. Seznámili nás se soutěžemi i následujícími aktivitami. Jednalo se o pohybové hry v parku (běhy, skoky, hry s lanem), fotbal na hřišti či různá stanoviště po parku (zdobení papírových tácků barevnou solí, výroba náramků z korálků, hry s plastovým nádobím na dece pro nejmenší děti). Nejoblíbenější činností pro děti je ovšem zpěv do mikrofonu a tanec, při kterém jsou děti bezprostřední. I ti nejstarší se do činností zapojili se zájmem. A ani tentokrát nechyběla malá scénka a vypravování příběhů.

Návštěva Křesťanů

Mezi jednotlivými soutěžemi děti čekalo malé občerstvení v podobě moučníků a pití, které jim křesťané nabídli, jako druhý chod byl meloun. Společně jsme všichni poseděli u stolu v parku. Před koncem odpolední akce si všichni zúčastnění opekli uzeninu, která byla třešničkou na pomyslném dortu a zároveň i rozloučením na závěr příjemného dne.

Křesťané k nám v době pandemie COVID-19 nejezdili, až nyní (po rozvolnění opatření a zlepšení celkové situace) se za námi opět rozjeli. Protože se s dětmi dlouho neviděli, bylo jejich přivítání o to radostnější. Všichni se již teď těšíme na jejich další návštěvu!

Návštěva Písku

Dne 6. června 2021 jsme se vydali do Písku. Starší děti ze II. a IV. skupiny měly program s tetami Kuželkovou a Peškovou, mladší z I. a III. skupiny pak doprovázely tety Zburníková a Fuková.

Ráno nemůžeme dospat. Batůžky plníme jídlem, ovocem i pitím. Autobus nás odváží do cíle našeho výletu – do Písku. Na parkovišti se rozdělujeme na dvě skupiny, domlouváme čas odjezdu a vyrážíme za svým cílem.

První zastávkou je Kamenný most. Je to nejstarší kamenný most v České republice i ve střední Evropě. Byl postaven před koncem 13. století. Kdysi tvořil komunikační prvek na Zlaté solné stezce, která právě v Písku překračovala řeku Otavu.

A pokračujeme do Sladovny. Zde navštívíme Mraveniště. Měníme se v mravenečky, vyslechneme si úvod do světa těchto malých broučků a vydáváme se prozkoumat obří dřevěné mraveniště. Užíváme si tunely, schovávačky, mosty a dokonce i strom, který je vysoký až do stropu. Procházíme se po dřevěných mostech i v komůrkách, setkáváme se s královnou a také se staráme o mravenčí kukly. Dosyta si tu vyhrajeme a ještě si osvojujeme mnoho informací z prvouky.
Po příjemném a trochu unavujícím fyzickém vyžití si pak venku dáme chutný oběd a přesouváme se dále.

Zpět po Kamenném mostě na náplavku. Zde je expozice pěti soch z písku. Obří sochy jsou každý rok inspirovány jiným tématem. Letos je to 777 let od založení města. A na zadní straně jednotlivých soch je po jednom písmenku. Ta dávají slovo PÍSEK. Sochy jsou po setmění nasvícené a jméno města Písek se tak krásně zrcadlí na hladině Otavy.

Domů se vracíme příjemně unaveni, ale plní nových poznatků a hezkých zážitků.

Fuková M., Zburníková A.

Už zase závodíme

Sobota 5. června 2021 byla pro chlapce a děvčata z I. a III. skupiny našeho domova velice významná. Začala jako každá jiná sobota – přípravou celodenní stravy. Pak ale byla úplně jinačí. Protože se už může na sportovní akce, ihned jsme tuto možnost využili. Zabalili jsme do batohu mimo sportovního oblečení i balíček s obědem a svačinou a už se jelo. Kam? No přece do Tábora – na Harrachovku, kde se konaly atletické závody v běhu. A protože rádi sportujeme, nemohli jsme si akci nechat ujít. Moc jsme se těšili. Někteří z nás jeli na závody poprvé a tak byl každý zvědavý, jak to dopadne.

Autobus nám zastavil na zastávce Kotnov a pěšky – kolem řeky Lužnice – jsme se vydali na Harrachovku. Pozorovali jsme přírodu kolem sebe, vyprávěli si o všem kolem nás i o blížících se závodech. Cesta příjemně ubíhala a už jsme byli na místě. Zapsali jsme se u startu, dostali energetickou tyčinku a šli se převléknout. Hned jsme využili i možností na dětském hřišti a připravovali se na běh.

Nejdříve ti nejmenší v běhu na 100 m, pak následoval běh na 300 m a běh na 1 500 m. Před vyhlášením výsledků jsme opět využili hřiště – průlezky, skluzavku, trampolínu i pískoviště. A už vidíme připravovat medaile i ceny. Přesouváme se proto na domluvené stanoviště a pečlivě posloucháme vyhlašování výsledků.

A jsou tu první úspěchy. Mezi chlapci v běhu si přivezeme dvě medaile a ceny za 1. místo Ondřej Brož a za 3. místo jeho bratr Jan. Dobré ceny však obdrží všichni běžci a tak ani Daník a Nikolásek nejsou bez odměny. V této kategorii se chlapcům vyrovnala i děvčata – dvě medaile a ceny – 1. místo obsadila Natálie Oravková a 3. místo bere Helena Bandyová. Také běžkyně
na dalších místech si odnáší drobné odměny – Maruška s Jessickou jsou spokojené. Tak už máme medaile čtyři a přidáme další – Eliška Hronová v běhu na 300 m obsadila 2. místo a stříbro z běhu na 1 500 m si odváží i Jiří Brož. Medaile zdobí naše běžce a ti se radují ze získaných odměn.

I další závodníci získávají drobné odměny a tak spokojenost vládne v celé výpravě. Třináct závodníků atletické školní přípravky si domů odváží šest medailí, a aby to bylo spravedlivé tak jsou dvě zlaté, dvě stříbrné a dvě bronzové.

Loučíme se s pořadateli a vyrážíme na zpáteční cestu k autobusu. Zpět se vracíme unaveni,
ale s hezkými pocity a vzpomínkami na tento krásný den. A taky se už těšíme na další výlety
i sportovní akce.

 Fuková Marie, Anna Zburníková

Cestou k Dobré vodě…

… se tentokrát vydám s těmi nejmenšími. Přemýšlím o tom, zdali vzít na cestu i malého Danečka, ale nakonec to risknu, poněvadž jde se mnou Míša, která má už z předešlých výprav zkušenosti.

Po domluvě, kdo co vezme do batohu, asi kolem půl desáté, vycházíme. Za vsí se dáváme vpravo. Ricky mi říká, že cestu dobře zná, a tak ho nechávám, ať nás vede. Cestou necestou, polem nepolem, se najednou ocitneme někde. Víme, že jsme špatně odbočili, proto se vracíme. No, docela pěknej kousek navíc.

Začíná být horko, ještě že máme dost vody. Pozorujeme srnky (Jirka jich za celou cestu napočítá třináct).

Přes Násilov a Monín stoupáme do prudkého kopce. Zatím nikdo ale nenaříká.

Konečně jsme na místě, kde nás čeká zasloužený odpočinek. Válíme se v trávě, pijeme vodu ze studánky, prohlížíme si kapličku, opékáme buřty. Míša čte, jaká je s tímto tajuplným místem spjatá pověst, všichni poslouchají, asi se i trochu bojí. Ani se nám nechce toto něčím přitažlivé a tajemné místo opustit. Ale už musíme, čas nás tlačí.

Cestou zpět se jde trochu líp, je to přece jen z kopce. V jednom místě směrem k nám vyběhne ze křoví srna a my se hodně lekneme. Asi největší zážitek pro všechny.

Před Vrchoticemi odbočíme doleva a zanedlouho opět bloudíme. Když vylezeme z houští a vidíme cestu, kterou dobře známe, máme velkou radost.

Marušku s Danečkem už bolí nožičky.

Vracíme se domů k večeru dost unaveni a hodnotíme.

Míša o této cestě napsala…

„Říká se, že v údolí mezi Ostrým a Jetřichovicemi je divokrásný les, zvaný „Karhany“. Tu prý za dávných let pobíhali noční dobou divocí lesní muži, mající „krhavé“ či krvavé oči, od nich les nazván „Krhany“ či „Karhany“.

Ráno jsme se nasnídali a připravili na cestu do těchto lesů, do Karhan. V 9:30 se vyšlo za bránu. Po silnici to s malými dětmi nebylo vůbec jednoduché. I ten kousek neustále jezdila auta. Naštěstí jsme odbočili a šli po loukách. Cestou děti mohly spatřit srnky. Po chvíli se zabloudilo a nevědělo se kudy jít. To byla paráda. Teta se nás ptala na žlutou kytku rostoucí u vody podobné pampelišce. Odpověď: Blatník!!!! Teta se tomu smála. Kytka se jmenuje Blatouch. Když jsme došli na předem určené místo, kde kluci měli za úkol připravit potřebné věci na oheň, byl zázrak, že jsme si vůbec stačili upéct buřty.

Dobrá voda a jídlo nám dodaly potřebnou energii na další bloudění s trny a kopřivy. Výhodou bylo, že cesta zpátky vedla z kopce dolů. Díky bohům!!!!!  Horko bylo pořádný. Adélka si stěžovala na pupínky od sluníčka, ale za pár minut na to zapomněla a pokračovala v cestě. I s menšími problémy to byla super procházka.“

Jana Pechová a Míša Šipošová

Beseda ke knize Radka Bangy „(NE)pošli to dál“

V neděli 23. května jsme si spolu s dětmi uspořádali besedu ke knize Radka Bangy ,,(NE)pošli to dál“. Tato kniha vyvolala hodně reakcí, obzvlášť sklidila kritické reakce u romské komunity.

Kniha je osobní zpovědí Radka Bangy, ro’ma, frontmana skupiny Gipsy a vypráví zde o svém děsivém dětství.

Radek Banga působí na hudební scéně již od 13.let, vydal mnoho úspěšných nahrávek, získal řadu ocenění, a vystupoval po celém světě. V knize popisuje, kudy vedla jeho trnitá cesta ze zatuchlého žižkovského bytu až na hudební festival v Glastonbury.

Tato kniha vyvolává různé reakce, zvlášť u ro’mů, protože zde Banga střílí do vlastních řad. Píše o vykořisťování v romských rodinách i domácím násilí a o podmínkách, v kterých musel žít. Je si vědom, že za některé určité výroky se bude mnoho Romů zlobit, ale ví, že to takhle není v každé rodině. Otevírá zde i otázku zneužívání sociálních dávek a špatné zacházení s financemi. Poukazuje hlavně na to, že vzdělání by mělo být pro rodiče prioritní, a ne, že je budou využívat jako nástroj k přežití. Píše: ,,Mí rodiče na cigarety a alkohol měli vždy.  Když jsme ale měli mít pomůcky do školy, najednou jsme byli „ti chudí“. Na druhou flašku alkoholu se ale peníze vždy nějakým zázrakem našly.“ Netají se ani tím, jaký hněv a nenávist cítil k vlastnímu otci, který mu v opilosti zabil schválně štěňátko.

Banga začal před lety jezdit po školách s preventivním programem, kde se s žáky podílí o svůj příběh a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu  bez násilí, konzumace drog, rasismu, intolerance, agrese a kriminality. Nabízí možnosti řešení krizových situací, radí jak se jim pokud možno vyhnout, motivuje děti, aby si kladly pozitivní cíle, nenechaly se zastavit zdánlivými překážkami a šly vytrvale za svými cíli..

Kniha je upřímnou osobní zpovědí, ale zároveň motivačním a inspirujícím prvkem pro všechny, kteří překonávají překážky, pochybují sami o sobě a hledají svou osobní cestu.

Hájková I.

Cestujeme po Evropě

Během třídního projektového dne jsme se vydali na cestu po státech Evropy. Pro mladší žáky byl program přizpůsoben jejich rozumovým schopnostem. Zabývali jsme se poznáváním států Evropy, multikulturní výchovou, způsobem života, tradicemi a zvyky, pamětihodnostmi, obyvatelstvem a obdivovali přírodní krásy.

Žáci se nejprve podrobně seznámili s našimi nejbližšími sousedy střední Evropy, prohlíželi fotografie z knih a časopisů. Následně vyhledávali informace o Evropské unii a zjistili, že být její součástí má své výhody. Na delší dobu zakotvili v jižní Evropě, jejíž četnou historii i krásy pobřeží všichni obdivovali. Západní Evropa byla pro děti neméně zajímavá a jen těžko vybíraly zemi, kterou by si přály navštívit.

Všichni s chutí pracovali ve skupinách na jednodušších i těžkých úkolech. S pomocí tvořili myšlenkovou mapu, starší žáci se pokusili o informační tabule, mladší žáci malovali vlajky států, vystřihovali z časopisů přírodní krásy a tvořili koláže.

Naše cestování po Evropě bylo vydařené. Prožili jsme příjemné dopoledne a podle závěrečného shrnutí věřím, že si každý zapamatoval něco nového.

Mgr. Martina Musilová

TOPlist