Dne 11. 3. 2023 odpoledne se ve Velkých Heřmanicích konal 11.ročník turnaje v soutěži „ Člověče, nezlob se“, kterého jsme se zúčastnili. Dětem se odpoledne líbilo, turnaj sice nevyhrály, ale odpoledne si užily. Nejlépe se umístila Eliška Hronová a to na krásném 7. místě. Všichni zúčastnění dostali drobnou odměnu.

Zburníková Anna

V úterý 14. března do naší školy zavítali hudebníci skupiny Emongo, kteří s sebou přivezli i „kousek“ Afriky. Program začal poutavým vyprávěním o tom, jak se žije v Kongu, o jejich přírodě, jaké rozdíly jsou ve vzdělávání, ale také třeba o tom, co rádi vaří. Další část byla věnována africké lidové hudbě, zpěvu, tanci a bubnování. Každý má rytmus v těle a africká hudba byla tak chytlavá, že se do zpěvu a tance nakonec zapojili všichni. V závěru jsme si mohli ještě vyzkoušet bubnování na bubny djembe. Starší žáci na vystoupení africké skupiny navázali v hodině zeměpisu a vytvořili zdařilé projekty o Africe. Děkujeme skupině Emongo za jejich návštěvu a temperamentní vystoupení!  

Tř. uč. J. Studentová a R. Hampeštová

21. březen byl organizací OSN vyhlášen jako Světový den Downova syndromu. Nemocní trpící Downovým syndromem mají nadbytečný chromozom 21, zdraví lidé mají tento chromozom jen 2×, nemocní dokonce 3×. Proto byl vybrán datum 21. 3. jako připomínka takovéhoto onemocnění. A jak se takový den Downova syndromu slaví? Stačí si navléknout odlišný pár ponožek. Právě ponožky otočené patami k sobě symbolizují příčinu tohoto onemocnění: poruchu chromozomu ve tvaru písmene X.

V úterý 21. 3. 2023 jsme se s I. třídou také zapojili do tohoto projektu.  Právě tento den si žáci i paní učitelka oblékli NA KAŽDOU NOŽKU JINOU PONOŽKU. Stejně jako ponožky, i my jsme každý jedinečný a výjimečný a bez vzájemného respektu k „jinakosti“ se neobejdeme. 

Tř. uč. J. Studentová

Dalším místem, na které se v neděli s dětmi vydávám, je bývalá hájovna Petrovských. Prý tu kdysi sídlil Jan Petr, který byl vůdcem tzv. petrovských lupičů.

Počasí nám je opět nakloněno. Dáme se známou cestou na Šanovice, která je vždy po deštích bahnitá. Mezi balíky slámy zde schováváme bundy. Odtud putujeme směrem na Vrchotice. Vpravo se rozprostírá lesnatý kopec Rovný s hájovnou na vrcholu. Vrch někde v dálce vidíme, ale tápeme, poněvadž namísto lesní cesty nás obklopují jen vykácené stromy, hromady klestí a odřezků, vyryté koleje po těžkých strojích. Jdeme tedy neznámo kam, úplně jinam, než jsme původně chtěli. A tak opět bloudíme a bloudíme. Jsme vcelku unaveni, ale přesto se nevzdáváme. Snažíme se hledat i v mapě. Objevujeme kamenné moře, které jsme tam na fotografiích viděli, i jezírko, o kterém vůbec nic nevíme. Za úkol si dáme zjistit jeho název. Už nevíme kudy kam, a tak posílám Michala s Luckou na průzkum nahoru do prudkého kopce. Hle! „Tetoooooo, jooooo, máme to,“ slyšíme radostné volání těch dvou. Hurá, jsme v cíli! Zajímavé místo. Na zpáteční cestě nás doprovázejí kapky deště. Jdeme kolem Kozince, stejnou cestou přes Šanovice.

Už se stalo zvykem, že na našich putováních bloudíme, učíme se rozdělávat v přírodě oheň
a opékáme buřty. I tentokrát tomu nebylo jinak.

Skvělá parta dětí, hezké počasí, krásné, tajemné místo – co víc si přát.

Jana Pechová

Všichni vědí, že v březnu k nám přichází jaro, ale my na 2. skupině víme
i to, že březen je měsíc knihy a čtenářů – a to my rozhodně jsme. Proto se už od začátku března ještě více bavíme o knihách, jak vypadají, jak se vyrábí, jaké druhy knih si můžeme pořídit. Také víme, že si knihy můžeme i půjčovat, například v naší zámecké knihovně. Vyrobili jsme si záložky do knížek a nakreslili a napsali knihy dle našich představ. A to nejdůležitější je, že si stále čteme a máme čtení rádi.

Čertova podkova je tradiční pochod, který letošním rokem oslavil 51. výročí konání. U takového výročí, stejně jako u loňských ročníků, jsme s našimi dětmi nemohli chybět. Ten letošní byl o to zdařilejší, jak krásné vyšlo počasí. V tento nádherný sobotní pohodový den jsme se s dětmi z 1. a 3. rodinné skupiny vydali na tradiční pochod. Se startem na Stadionu TJ Sokol Prčice přes kapličku Ježovka, poté cestami okolo Sedlce-Prčice a s cílem na stadionu. Vzhledem k věku a fyzickým možnostem všech účastníků jsme zvolili kratší sedmi kilometrovou trasu. Po cestě jsme si společně užili pěkných výhledů, vlastnoručně připravené svačiny i opékání uzenin. Dětem se akce velice líbila, protože na její zdolání jsme měli dostatek času, takže zbylo dost prostoru pro zábavu a hry. Památkou pro děti je diplom a sladkost, kterou obdržely v cíli. Zpátky domů jsme se vraceli příjemně unavení, pobavení a s plnými bříšky. Již nyní se těšíme na další ročník takovéto příjemné aktivity. 

Jana Kuželková