Sobota

Je sobota půl jedenáctý, 15. září a my vyrážíme na další cyklovíkend. Jedeme do míst, kde nikdo z nás nikdy nebyl. Na Lužnici do Slavňovic. Je to akorát tak daleko a cestou hodně k vidění. Jede sedm dětí, kromě dvou, už staří harcovníci.

Tradičně začínáme do kopce, do Libenic. Zabere nám to docela dost času. Zato v Borotíně jsme za chvíli. Prolejzáme tu romantickou zříceninu, obědváme, vaříme kávu a všichni si poslechnou pověst, která se k hradu váže. Nejvíc se líbí sklepení.
„….první zmínka o hradu pochází někdy okolo roku 1530. Jak jsou tedy tyhle zdi starý?“
„hmmmmmm …155 let“
„……eeeeee….165 let“
„ mnoooo…..228“

Z Borotína pokračujeme dílem krásnou lesní cestou nebo cyklostezkou do Nového Kostelce, navštívit nejstarší kostel na Táborsku, Narození Panny Marie, který se datuje podobně jako Borotín hrad k roku 1532. Obcházíme stavbu a hřbitov. Dominiku nejvíc zaujal hrob Máchalů.

A zas dál, po žluté turistické, loukama a zářijovým počasím, sbíráme ořechy, někdo padá do kaluže…..do Radkova a odtud už po silničce přes Balkovu Lhotu do Dražic. Musíme kus po hlavní silnici a nutno říci, že hodně řidičů se k nám chová dost sprostě.

Za Drhovicemi ale sjíždíme, a jsme za to rádi, na vedlejší silnici na Řepeč. Tam je najednou nevídaný klid.
Zanedlouho jsme ve Slavňovicích a celkem snadno nacházíme cestu k řece. K Suchomelovu mlýnu. Cesta lesem, z kopce, docela dlouhá, ale už jsme u Lužnice, v cíli naší cesty.

Čeká nás tu dřevěná chata se zázemím, hukot jezu a dobrý lidi. Zabydlujeme se a po 35 náročných kilometrech vaříme jen polívku, vyprávíme si, půjčili nám i kytaru, tak chvíli brnkáme a kolem 22 hodiny zalejzáme.

Po prázdninách jsme zase vyjeli

« ‹ z 8 › »

Neděle

Po klidný noci ráno sluníčko, mlha nad řekou, chladno, kafe. Pomalu z podkroví vylejzají účastníci ze svých pelechů. Snídáme, balíme, uklízíme, někdo se cicmá s dvěma místními mňouky. Loučíme se a kolem desátý jsme na dvou kánoích na šestkrát převezeni i s bicykly na druhý břeh. Tam je prý cesta lepší. Asi je, ale jen kousek. Po turistický se plahočíme stezkou kolem vody, pomáháme si v těžkých úsecích.

A už jsme na prvním dnešním zajímavém místě, a sice u řetězového mostu u Stádlce. Informace o něm a kopec od vody nahoru, ve Stádlci krátká pauza a jsme v Opařanech. No nedá nám to a fotíme se před léčebnou. Z Opařan pokračujeme přes Drhovice, cestou i necestou, dělá Dominika kotrmelce, až do Sepekova, kde stojí Poutní kostel Jména Panny Marie, poslední zajímavost naší cesty.
Sáknem informace o zázraku, který se tu stal, a že na tom místě stojí dnes tenhle kostel. A máme velký štěstí, protože je tu právě dnes pouť a kostel s celým areálem je přístupný. Jdem dovnitř, procházíme ambit a shodujeme se na tom, že je to ale fakt krásný místo.
(foto cyklistů je z kaple S. Norberta)

Prodíráme se okolo stánků prodejců a konečně už jsme za Sepekovem, Božetice – oběd, Modlíkov – krásná kaplička ve skále, kterou jsme málem minuli, Nadějkov. Už zbývá jen pár mil.
Starcova Lhota, Ostrý a čeká nás 6ti kilometrový kopec dolů z Libenic až do zámku bez šlapání. Nahoru jsme ho jeli-tlačili hodinu, dole jsme za 10 minut.

Je půl sedmý, máme hamburger k véče, bolavý nohy a zadky a spoustu věcí v hlavě a taky 45 dnešních kilometrů v nohách.

Krásný víkend. Zase jsme měli kliku. Místo u Lužnice, počasí nádherný, žádný úraz, problém s kolem, i Domča se naučila používat přehazovačku.

Dík všem.

Petr Frumert