Sobota

Vyrazili jsme na cestu někdy po desáté hodině. Den předtím se ale účastníci projeli na kolech, aby se zjistily eventuální závady, nastavila sedla, odzkoušely helmy, píchlo jedno kolo………
Cíl naší víkendové cesty je zase a podruhé Častoboř, turistická základna na Slapské přehradě a úžasný místo našeho kraje. Už jsme tam jednou vloni byli, ale s jinou sestavou. Na zádech těžké rance plné jídla a věcí na dva dny.

Zdoláváme dlouhý kopec přes Sušetice až na Grošíček a ještě na chlístovskou křižovatku. Dost kola tlačíme, ale utěšujeme se představvou, že až tohle dáme, budeme už většinu cesty stále jen klesat k řece. Opravujem roztržený ruksak, svačíme a unikáme kraválu motokrosového šílenství u Chlístova směrem na Vratkov a Březí, abychom se dostali do druhého, pochodu Praha – Prčice. To nás pak potká ještě jednou, a to ve Veselíčku a Skuhrově.

Mezipřistáním je pro nás Vysoký Chlumec a návštěva Mirka Barana (bývalý klient našeho DD), který tam bydlí v MELE, už od pondělí pro nás vaří vodu na kafe a těší se na nás. Přijíždíme tam po jedné hodině. Odpočíváme, někdo polehává, obědváme, pijeme Mirkovu bryndu a vedem řeči.

Dál kolem skanzenu přes Ústupenice, Oříkov a Solopysky do Příčov, kde obhlížíme zřícený větrný mlýn. Kolem Musíka – největší rybník na Sedlčansku – Červený, Nalžovice na Chlum, kde si v hospodě U Tulacha dáváme zmrzlinu. Zbývá nám posledních asi 5 kilometrů.

V cíli dnešního dne, na Častoboři, jsme kolem 18 hodiny a někteří, nejvíc Dominika, toho mají plný kecky. Není divu. 45 km v nohách není žádná legrace. Schovaný klíč od chatek jsme našli, ubytovali se, odpočinuli si, uvařili polívku a povečeřeli i buřty na ohni. Předtím ještě stíháme obhlídku Častoboře a informace, kde co je a bylo a bude. Následuje sprcha a se soumrakem i povídaní strašidelné. Kolem desáté se odebíráme na lože. Někdo se bojí tmy.

Neděle

Probouzíme se brzy. Hlavně proto, že nám byla v noci docela zima. Snídáme, uklízíme a balíme. Krátce před devátou odcházíme na krátkou procházku po naučné stezce v Národní přírodní rezervaci Albertovy skály. Projít celou zabere tak 4 hodiny. My dáváme asi pět jejích vyhlídek, kde se kocháme fakt nádherným pohledem na řeku. Stezka je místy dost náročná a nebezpečná a zdoláváme ji s pomocí řetězů a pro leckoho je to stezka odvahy, ale stojí to za to. Náš okruh byl asi 5ti kilometrový.

Po návratu na základnu bereme bicykly a kolem půl dvanáctý vyrážíme na zpáteční cestu, která teď povede víceméně do kopce a tak kdo nemůže kolo tlačí, ale není to žádná ostuda.
Sedíme zas U Tulacha a máme jako bonus hranolky s kečupem a točenou Kofolu.

Víme, co nás na cestě domů ještě ceká.

Na Vysoký Chlumec jedeme stejnou cestou. Odtamtud pak kolem „Sloupu“ do Úklidu, kde u Husovy lípy hodně odpočíváme, vaříme kafe a dojídáme zbytky. Víme, že je to naše poslední větší zastávka před cílem.

Kamenice, Nedrahovice, Jesenice……..

Dominika už fakt mele z posledního.

Sedlec, Prčice – zastávka v odchodě malý nákup dobrot na večer – Přestavlky. 18 hodin, 37 kilometrů.

Uklízíme kola, ohříváme předem připravenou gulášovou, hodnotíme víkend.

Postřehy z cesty:

Počasí na objednávku, dobrá parta, zjištění různých nedostatků ve výbavě a dobrot v batohu, bolavý nohy a zadky, přes dva pády z kola žádný úraz ani defekt, nepíchli jsme, přes občasné „…kdy už tam budem…“ pozitivní nálada, Helena se naučila používat přehazovačku, v poslední etapě z Dobrošovic jedou všichni naprosto dokonale. Prostě už to umí. Fakt velká pochvala.

Spousta informací o místech, kudy jsme projížděli, skvěle prožitý víkend.

Dík všem účastníkům za něj.

Zapsal: Petr Frumert 22. 5. 2018

« ‹ z 7 › »