Sychravá listopadová sobota.

Nacpat do batohů proviant z kuchyně a padáme ze zámku. Dneska se venku vařit nebude.

Cílem je pokusit se najít starý lom u Říkova. Porůznu sbírané informace, kde by mohl být, nám nic moc neříkají. On vlastně nikdo nic neví, a tak to zkrátka jdem zkusit na blind. S vědomím, že hledat něco po sto letech a navíc nevědět kde, bude asi problém.

Po silnici do Mitrovic, kolem dubu nahoru přes Vísku, kde se největší pozornosti těší dva koně a koza. Na rozcestí před Říkovem dáváme svačinu a hrajem hru. Stromovou.

Přes ves, tedy pár chalup a kolem rybníka cestou na Červený Újezd. Asi v polovině odbočujem vpravo cestou ke Dvorcům a hledáme.

Hledáme nějakou stopu. Kamení, díru v zemi nebo ve svahu. Prošmajdali jsme pěkný kus lesa hezkého i plného ostružiní. Nikde nic. Jen na cestě velkej krvavej flek, ale ten jsme nehledali.

Poněkud se do nás dává zima, a tak dáváme zahřívací hru.

Pro jistotu hrajem tři kola.

Rozhodujeme, že nepůjdem přes Újezd, jak se původně myslelo, ale zkrátíme cestu přes louky. Překračujem údolí a ocitáme se na polní cestě do Dvorců, po které jsme už kdysi dávno táhli.

Zanedlouho ve vsi krmíme jakéhosi obecního mňouka.

Zpět zase přes Mitrovice.

I když bylo naše pátrání dneska bez úspěchu, byla to výpravička pěkná.

Něco přes 10 kilometrů a zas nové končiny.

Před soumrakem jsme doma a hodnotíme. Kladně.

Petr Frumert