logo
Archivy
Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Středočeský kraj
zrizovatel

plakat plakat

Přínosným partnerem pro náš dětský domov je Nadační fond Veroniky Kašákové.


Maškarní rej

1. 3. 2020

První březnovou neděli se zámecký sál zaplnil dětskými maskami. Soutěžilo se, tančilo, zpívalo, vyhlašovalo a odměňovalo.

Porota rozhodla takto:

1. místo získala maska šaška, 2. místo obsadila popová hvězda a na 3. místě skončila čertice a skřítek.

Nechyběla skvělá nálada, veselé písničky…. prostě atmosféra, jak má být!!!

Jana Pechová

Na chlístovské menhiry podruhé

29. února 2020

Den předtím napadl sníh a něco ještě ráno. Děti se prý modlily, že až uvidíme tu hrůzu venku, výpravu zrušíme. Cesty ale nevedou jen po sluncem ozářených cestách.

Vyrážíme před desátou, každý s buchtou v ruce a před náma zasněžené obzory. Už známou cestou do Šánovic a odtamtud loukama k jetřichovické kapli, přes pastviny a hráz rybníka a konečně vstupujem do lesa, kde konečně přestává fičet jedovatý vítr.

Stoupáme příkře lesem na zelenou značku a po ní vlevo vzhůru pěšinou. Zdoláváme staré tarasy a schody v nich, sněhu přibývá a klouže to. A konečně jsme na konci sjezdovky plné lidí, posledních pár metrů vedle vleku. Pod námi sedlecká kotlina jako na dlani.

Pokračujeme po běžkařské stopě doprava, ocitáme se na pláni, kde je severní vítr fakt krutý a koukáme na věž na Javorový skále, která stojí kousek od nás.

Při naší poslední návštěvě zde tu vedle chatek dětského tábora stávala i stará poštovna ze Sněžky. No už zase stojí někde jinde.

Kolem věže a klesáme dolů k našemu cíli. Sněhu je tak 10 až 15 centimetrů.

„……….. kdy už tam konečně budem?………“

Jo, už jsme tam. Lesy plné polomů, ve kterých se ztrácí i cesta. Obcházíme vývraty docela hlubokým sněhem.

Menhiry. Tajemné místo.

Možná, že i dnes nás pozoruje víla.

Odhrabujem z cesty sníh a rozděláváme oheň. Jen se objeví plameny, je už každému tepleji. Klobásky, chleba a brambory do popela jako novinka. Skvělá novinka. Pár slov k těm, co tu ještě nebyli a jdem na tajemné místo. Je zima. Nezdržujem se dlouho a jde se na hru.

Po jednom, každý poslepu poznává osm předmětů. A ne každému se všechny na omak líbí.

Balíme se a ještě kolem studánky ve svahu pod kameny, kde posledně nebyla ani kapka. Dnes je v ní voda. A teče.

Měníme plánovaný směr zpáteční cesty a scházíme dolů na silnici. Pak už jen po ní přes Krošíček a Sušetice. Rychlou chůzí a ne sněhem se pomalu zahříváme a koukáme, že sníh zmizel a údolí pod námi je zelené.

Sedlec a kolem půl šestý jsme doma. Teplá voda ve sprše, červený tváře, napsat, co si kdo z ohmataných předmětů u menhirů pamatuje.

Přes 15 kilometrů.

Myslím, že to za to stálo.

Napsal: Petr Frumert

Návštěva křesťanů

22. 2. 2020

Sobotní odpoledne zpříjemnili dětem svou návštěvou křesťané. Připravili pro děti spoustu soutěží, zahráli si fotbal, zazpívali si a také vyrobili andělíčky z hlíny. Děti obdarovali bábovkou a dalšími sladkostmi.

foto z akce
foto z akce

Děkujeme a těšíme se na další shledání.

Bc. Němcová Aneta

Tajemné stavby nad Monínem

Při koukání do fotografické mapy na pc, jsme objevili v našem blízkém okolí něco, kolem čeho se už několikrát šlo, aniž to bylo námi objeveno. Jedna dřevěná stavba, konstrukce, přímo na vršku nad Monínem a kamenné věžičky poblíž Dobré Vody. Účel zůstává skryt. Jdeme to všechno objevit a třeba i zjistit, proč tam stojí.

Sobota 15. února, jdeme za Přestavlky na modrou a loukami a polma do Vrchotic a odtud silničkou do Monína. Pak úvozem nahoru a po chvíli na návrší nad vsí snadno nacházíme onu dřevěnou konstrukci. Na kamenné terase stojí pozůstatky třech dřevěných bran. V Mapách.cz je fotka stará 16 let. My koukáme na to, co z nich zbylo a máme radost z objevu.

Jdem z kopce k Dobrý Vodě a v remízcích hledáme ty kamenný „mužíky“. Po docela dlouhý době je víceméně náhodně nacházíme a máme z toho velikou radost. Kousek nad studánkou. Na dost vysokém tarase v lukách jich stojí snad deset, různě vysokých. Důvod jejich existence neznáme. Pokusíme se ale zjistit.

Po průzkumu stojíme před kapličkou a zapalujeme obětní oheň. Máme pocit, že je zas potřeba za všechno poděkovat. Po obřadu máme oheň na buřty a obědváme.

Zarostlou alejí dolů, překračujeme sedlecký potok, lesem na silničku a po ní směrem k domovu. Po velkém větru je všude plno popadaných stromů.

Napravo koukáme na Záhoří s kapličkou, kde jsme byli na minulé výpravě. Lesní cestou, přes pastviny k jetřichovické kapli Pany Marie Bolestné. Odtud do Šánovic a cestou do Přestavlk.

Na výpravě jsme objevili všechno, co bylo našim cílem, počasí zas dokonalý jen na hru už nebyl čas.

Doma se soumrakem, nějakých 13 kilometrů.

Krásný a hodně zajímavý, snad tedy aspoň pro někoho.

Zapsal: Petr Frumert

Soutěživé hry

Na první prázdninovou neděli 2. února jsme si pro děti připravili odpoledne plné soutěživých her. Děti si zvolily dva kapitány a rozdělily se do družstev. Soutěžily v různých sportovních disciplínách jako například – v hodu pěnovým oštěpem na dálku, hodu míčkem na terč, skákání po jedné noze na rychlost, přenášení míčku na lžíci, skoku přes švihadlo apod.Vše jsme v závěru vyhodnotili a vítěze ocenili sladkostmi. Nechyběla ani menší diskotéka a zároveň oslava 13. narozenin Vlastíka Nunhardta.

foto z akce

První v tomhle roce

Je 1. února 2020 a po téměř dvou měsících od poslední výpravy se chystáme na další, v tomhle roce první. Cílem je zjistit, že to, co je na mapě, existuje i ve skutečnosti. Tedy můstek přes Sedlecký potok v místech, kde by ho nikdo nečekal, ale……… staré cesty mohly vést tudy, kde dnes je jen křoví. Navíc jdeme do končin nám dosud neznámých.

Jde parta, která spolu nikdy nešla, nesourodá, náhodná, na sebe nezvyklá.

Výprava by neměla být nijak dlouhá.

Vyrážíme asi ve ¼ na jedenáct. Přes ves, na modrou, cestou do Šánovic a odtud po silnici ke křížku na rozcestí vrchotické cesty. Dál jsme šli vždycky jen doleva. Teď jdem doprava na Jetřichovice a po pár metrech, u autobusové zastávky doleva směrem Kozinec.

Potkáváme domorodce, co nám dává další typ na některou z výprav, a to na Čertovu ťápu.

Do kopce, kolem pár chalup, přes hřeben a už vidíme přes údolí cunkovské svahy. Chvíli nato stojíme u Záhoří.

Pár osamělých chaloupek. Opravdu pár. Dvě. A v lukách kaplička. Za chvíli jsme u ní..

Několik fotek a stojíme na cestě, po ní z kopce, lámeme suché borové větve na rozdělání ohně a zanedlouho stojíme na rozcestí Cunkov, Dobrá Voda. Hledaný můstek má být po proudu Sedleckého potoka a tak jdem po vodě, několikrát tok překračujem, ale nic jsme nenašli, a to už vidíme rybník. Nejspíš je tím můstkem ten u závory na Dobrou Vodu. I to je objev.

Na břehu rybníka rozděláváme oheň. Už je hlad. Máme buřty a pak dál kolem sadu nad Pilským rybníkem k jetřichovické kapli.

Obcházíme ji a dál už k domovu lukama do Šánovic. Odtud stejnou cestou do Přestavlk.

Asi v pět jsme doma. Hodnocení a večeře.

V nohách 11 kilometrů, původní výpravovou partu hodnotíme jako lepší.

Počasí fakt pecka.

Ať už to bylo jakkoliv, díky. Hlavně tam nahoru.

TOPlist