logo
Archivy
Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Středočeský kraj
zrizovatel

plakat plakat

Přínosným partnerem pro náš dětský domov je Nadační fond Veroniky Kašákové.


Kolem kolem Petrovic

Tahle víkendová cyklovýprava byla směrovaná na Petrovicko. Do kraje tajuplných míst, do kraje kamenů. Jede 8, slovy osm dětí a je sobota 11. května. Počasí nepředpovídá nic růžově. Zima, deště, zmrzlý muži, vítr………..   Vyjíždíme chvilku po desátý a čeká nás sušetickej kopec a děs v očích cyklistů, při vyslovení toho jména.

Kolem kolem Petrovic
« 1 z 5 »

První přeháňka je už v Sedlci. Chvilku se schováváme po střechou u prasečáku v Sušeticích. Ale kapky po chvíli střídá sluníčko. Voraz v zastávce na Krošíčku. Kdo z vás jel na kole sušetickej kopec nahoru? Po kolikáté už my. U Chlistova zase řvou motorky, opravujem brejle, vyfoukaný pak pokračujem na Růženou, kde se fotíme s Křemílkem a Vochomůrkou, přes Nosetín, hustá přeháňka přečkaná v zastávce, a už jsme v Chyškách, nejvyšším to bodě naší víkendový výpravy.

Uhýbáme vpravo, před sebou panoramata a několik míst, co hodláme dnes navštívit.

Koukáme shůry do Petrovicka. Jsme fakt vysoko.

Úzká silnička na Nové Dvory, Voděrady, Nálesí a vpravo vrch Králov, plnej balvanů s menhirem. Posvátná to místa.

U cesty za Nálesím potkáváme domorodce, co skládá hnůj. …..“ dobrý den………rádi bychom viděli Ratibořský klen a………..“no jeden javor máme na dvoře, ale Ratibořský?……..můžem ho vidět?……..můžete…“

Táhnem bicykly ku dvoru, opíráme kde se dá. Prší. Civíme na obrovský strom ve statku. Tedy ne všichni. Někoho víc zajímá pes, kachny, slípky……… Podle domorodce pana Doubka, je ten strom starý 250 až 400 let. Prý to zjistili vědátoři.. Bere nás do chlíva ke kravám, prasátkům, housátkům…..taková nečekaná fajn exkurze. Loučíme se. Na podomácku vyrobeném traktoru je napsáno JOHNY DOUBEK. Snad najust JOHN DEEROVI.

Teta paní domácí, je na našem zámku pradlenou. Jak malej je hergot ten svět.

Za velkého hromobití pokračujem z kopce na pěticestí a dál přes Ohradu do Obděnic, kde obdivujem kostel a chytáme historické informace o Jakubu Krčínovi. Ten kostel je ale fakt mocnou stavbou. Vlevo od brány v tarase je starý náhrobník s vytesaným mečem.

A zas dál. Zjišťujem, že Nikolas nemá brejle. V Žemličkově Lhotě přežíváme ukrutnou přeháňku pod velikou střechou jakési dílny a Andrea kouká na zakopaného hrocha (vyčuhující kamen). Svačíme a máme jen kousek na viklan zvaný Husova kazatelna.

Za pár okamžiků, klení a spílání mé osobě za dokopec, jsme u něj. Koukáme na obrovské kameny okolo a zas historie. Pořád poprchává. Kolem odpadky. Radek si jich všímá a říká, jaký jsou lidi dobytek.

Focení. Člověk by rád setrval déle, ale nejde to a tak se ubíráme k poslednímu divu a překvapení dnešního dne, kterým je průzkumná štola poblíž vápencového lomu Skoupý.

Po šotolinové, asi dvoukilometrové cestě jsme ve vsi. Parkujem bicykly před zamřížovaným vchodem do štoly. Prší. Informace o štole – co to je, proč to je, co je uvnitř…….. někdo se bojí, ale my jdem, na zapřenou, do 160 metrů dlouhé chodby jen tak daleko, dokud nenajdem prvního netopýra. Myslím, že většině to úplně stačí. Fotíme ho a obracíme se nazpět, k malému, osvětlenému bodu před námi, k východu ven.

Je načase, abychom z kopce, kolem dřevěného broučka, dojeli do Petrovic, cíle dnešního dne a skončili v turistické ubytovně na posteli.

Pořád přeprchá. Vedle nás na pastvině poskakujou jalovice.

Jsme na místě.

Průzkum bydlení, zabydlení se, vaření čínský polívky, jediného teplého jídla dnes, voraz….. natažení nohou……..  Posléze i obejití petrovického náměstí, sprcháááááááááááááááá…a žvanění a odpočívání a spaní. Dlouhý spaní.

Je neděle ráno a hrozně leje. Postupně a fakt hodně pomalu se líhnou z postelí cyklisti.

Snídaně, rozkoukávání, umytí, sbalení….. leje.jako z konve.

Po jedenáctý hodině vyrážíme, do mrholení. Vlastně už je krásně. Vzdáváme pár dalších pozoruhodností a zamýšlíme se nad tím, jestli vůbec pojedem přes Chlumec Vysoký na návštěvu lidí z MELY.

Nakonec jedeme. Nejkratší cestou. Opět zjišťujem, že hodně řidičů se vůči nám chová jako prasata. Konečně jedeme z kopce, ale jsme úplně zmrzlý, takže žádná radost.

Chlumec.

Rádi vidíme Meláky a oni nás. Personál už tak moc asi ne.

Po tak 20ti minutový návštěvě o vlastní kávě se loučíme a jedem nejkratší cestou, přes Úklid a Jesenici. Máme studený všechno a hladu plný voči a tolik se těšíme na jídlo, který nás čeká U Škrpálu.

Jsme tam.

Smažák óóóóó hosana, mana nebeská, hmmm ambróóózie….. Po dvou dnech o sušenkách a rohlíku nám to připadá jako zázrak. A už jsme skoro doma a je tam teplo a……..

Zhodnotili jsme tenhle kolový víked jako obzvláště vypečený i přesto, že…

Uklízíme kola a i přes pár, pouhých 55 kilometrů, jsme dost hotový.

Všichni spokojený (zeptejte se).

A navíc, za chvíli jedem znova a to bude jiná štace.

 Všechno poctivě zapsal: Petr Frumert

TOPlist