Jak jsme zdolali další kopec
V sobotu 2. února byl před námi vrch Chocholouš nad Střezimíří. Podle mapy na něm stojí věž. Asi přenosová.
Jak to tedy všechno bylo.
Už před devátou jsme vyšli z brány směrem Rohov, kde zjišťujeme, že od naší poslední návštěvy zde, padly dvě krásné, velké lípy vedle zvoničky. Zbyly jen pařezy. Dál nám známou cestou na Božetín a Včelákovu Lhotu.
Sněhu přibývá.
Nezbytná fotka u botanické zahrady a necestou, hlubokým sněhem do Hatova. Před námi jsou už jen Bonkovice a za nimi náš dnešní cíl. Ale věž, kterou už vidíme, stojí na jiném kopci.
„…….podle mapy jsme támhle na tom kopci……“
Lesem a sněhem a stojíme zanedlouho na vrcholu Chocholouš (623 m.n.m). Je na něm lavička, vedle skrýš pro „kešku“, po chvíli i s pánem, co tam přichází ukrýt „poklad“. Nejspíš pod vrcholem objevujeme bývalý grafitový lom.
I když držíme v rukách cestou připravené opejkáčky na buřty, nemáme čas na jejich opékání. Zpět do Bonkovic a sněhovou plání ke kapličce svaté Brigity, patronky Švédska.
Že by pozůstatek z 30.leté války?
Pod kopcem je Střezimíř.
Dál na Horní Dobřejov, kde na protažené cestě leckoho už bolí, či spíše zebou mokré nohy. Nejvíc asi trpí Vanesa. Stahujem jí ponožky, z každé ždímáme deci vody, a nahrazujeme je pytlíky od svačin, nemaje jiného řešení. Pomáhá to, ale stejně ji pak na zádech střídavě nese Radek a Dominik.
Sněhem a zledovatělou cestou do Záběhlic.
Sněhu ubývá.
Po silnici nám už zbývá k domovu pár kilometrů.
V pět sedíme v jídelně na večeři.
Opět bezmála 18 kilometrů a příjemná únava, opět skvělé počasí.
Povedená výprava.
Zapsal: Petr Frumert