Na Dobrou Vodu, letos naposled
Je neděle 9. prosince. Dost fouká, občas prší, a ani nálada mezi některými účastníky není zrovna růžová. A to jsme se všichni tolik těšili.
Dobrá Voda, Javoří, Cunkov a zpět, 4. a 6. skupina, 9. prosince.
Po snídani nafasovat v kuchyni balíček na cestu a vyrážíme už po půl devátý přes Přestavlky, na modrou a místy dost zabahněnou polní cestou do Šánovic. Řežeme tyče na trojnožku pro kotlík. Přes ves a zas polní na Jetřichovice. Na silnici je velký provoz a na Monínci vidíme dost lyžařů.
Postojíme u rybníka a křížku, postaveném na památku utopeného kluka a nad „koupákem“ zahýbáme doleva k lesu a hledáme schůdnou cestu k silničce na Dobrou Vodu. Nálada je už v pohodě.
Ve finále si zkracujem cestu přes les a potok a už jsme u kaple a připravujem oheň. Pár slov o místě, kotlíkovka hotová a snědená a cestou necestou lesem nahoru do Javoří. Je to jen pár chalup a spousta železného šrotu kolem.
Za chvíli se už kolem Aleniný Lhoty a bizonů blížíme k Cunkovu. Je kolem čtvrtý a začíná se stmívat. Zkracujem si cestu dolů po žlutý a zanedlouho vylézáme z lesa na silnici před Jetřichovicemi a to ještě cestou zalepujeme Dominice puchejře.
Už je tma. Vyzbrojeni reflexními prvky se vracíme po silnici, abychom se v tý tmě neutopili v blátě na polňačce za Šánovicema.
Je půl sedmý, když přicházíme k zámku.
Počasí perfektní, cesta krásná, přes počáteční špatnou náladu je výsledek hodně dobrý. 18 kilometrů v nohách, večeře a zhodnocení.
Dík všem.
Zapsal: Petr Frumert