Je deštivý a šedivý sobotní ráno. Přesně jak to předpovídali. Nechvátáme. Cíl dnešní výpravy není daleko. Vrch Porostlý. Však už jsme na něm byli. Docela už máme naše okolí prochozeno a přesto je pořád co objevovat.

Ze Sborníku Sedlecko a Prčicko č. 23/2019, a také od strýce se dozvídáme o „nikách“, lidskou rukou postavených komůrkách v tarasech, které stojí kolem kopce a jsou tři. Docela veliké. Jdeme se pokusit je najít a udělat si o nich svůj obrázek. Nejzajímavější je asi to, že nikdo neví, proč tam byly zbudovány. Několik oslovených zasvěcených se sice na nějakém důvodu shodlo, ale nic jistého to není.

A to nás v sobotu vytáhlo ven, ale psa by nevyhnal.

Téměř už opouštíme Luční ku Ježovce, když si někdo vzpomněl, že nemáme vodu na polívku. Zachraňuje nás obchod pana Kroužila. V Ježovce je totiž stále sucho.

Pořád prší a je docela dost zima. Měníme proto poněkud plán a jdem hned do lomu rozdělat oheň, abychom se ohřáli zvenku a polívkou zevnitř. A navrch opečený buřt. Ale nechce to hořet, i když máme suché třísky s sebou. Nakonec to ale klaplo.

Přestává pršet. Už je nám dobře a vydáváme se podle plánku ve Sborníku najít alespoň jednu z těch tří nik. Trochu to připomínalo minulou výpravu. Tedy terén.

Nic jsme nenašli, i když jsem možná v roští………..

Bereme zpáteční kurz hadem přes pole zpět na cestu, kudy jsme přišli a pomalu k domovu s tím, že se sem ještě jistě vrátíme a to by bylo, aby…..

(mezi foto je jedna černobílá ze Sborníku pro představu, co jsme to vlastně hledali)

Kolem Ježovky na sušetickou silnici a po ní domů. Jsme v zámku nezvykle brzy, ale utahaný, jako bychom měli v nohách bůhví kolik mil. A zatím jen 10 kilometrů.

Odpočíváme a hodnotíme.

I přesto, že jsme tentokrát nenašli hledané, byla to výprava zdařilá.

Zapsal: Petr Frumert